Máme místo, se kterým si koupíte nejlepší výhled na Berounku. S výhledem pět hvězd a potenciálem až kam dohlídnete.

Moderní svět jakoby každého z nás nenápadně držel pod krkem. Stoupá pracovní tempo, výše hypoték i krevní tlak. A tak hledáme úlevu. Krátkodobou v luxusní dovolené nebo v Netflixu, dlouhodobou třeba v meditaci a terapii. Co když ale řešení leží ještě blíž, totiž tam venku?

Potvrzují to i data z nové studie, kterou pro partičku z Unyoked a Alltrails vyhotovila nezávislá výzkumná agentura. Během 8 měsíců sledovala 407 účastníků ze tří různých zemí. Výzkumníci pátrali, jaký vliv má příroda na duševní pohodu lidí. Vyhodnotili přitom stav před, během i po pobytu v zeleni. Na co přišli?

Dvě noci nad zlato

Pouhé dvě noci strávené v přírodě ve formě glampingu měly pro účastníky studie citelné benefity. Hovořili o okamžitém pocitu klidu a jasnosti, pociťovali méně stresu, uměli se snáze soustředit a vychutnat si přítomný okamžik.

Chcete čísla? Tak se držte. Takhle kratičký pobyt v zeleni prospěl duševní pohodě lidí hned o 50 % víc než meditace.

A co je na tom nejlepší? Blahodárné změny, které účastníci výzkumu pocítili, přetrvaly v jejich životě ještě nějaký čas po návratu z divočiny. Zdá se tedy, že když vykročíme do přírody, nemění se jen naše okolí, mění se i něco uvnitř nás.

Příroda jako magnet

I nás v Bayaya zajímaly reálné zkušenosti lidí, provedli jsme proto výzkum podobného rázu, jen se zaměřením na pracovní prostředí. Výsledky byly nápadně podobné. 51 % respondentů zamíří při únavě a roztěkanosti v práci ven na vzduch, 27 % účastníků výzkumu pak uvedlo, že jim k získání koncentrace pomáhá právě kontakt s přírodou. 

Data versus pocity

Jak to, že se v přírodě cítíme o tolik líp? Vědeckých teorií je hned několik. Jedna poukazuje na náš cirkadiánní rytmus, který pobyt v přírodě pomáhá regulovat. Člověk, navyklý na zhoršující se podmínky ve městě, pak nachází v přírodě úlevu díky příjemnějšímu klima, které stromy a rostliny poskytují – regulují hluk, horko a filtrují znečištění vzduchu. Další studie zase naznačují, že existuje přímá korelace mezi pobytem v zeleni a vyšší fyzickou aktivitou. Ta pak zase vede k řadě benefitů pro zdraví naší tělesné schránky. 

Pobyt v posedu jako „healing“

Na začátku srpna jsme se s naším posedem zúčastnili Healing festivalu, pětidenní akce pod širým nebem. Desítky zájemců o prohlídku jsme dovedli blíž ke korunám stromů a jejich reakce mluvily za vše.

Jen samotné vystoupání po schodech a pohled shora na dění kolem s mnohými hnulo. Na chvíli se oddělili od mumraje a ocitli se v klidu. Paradoxně, skrz tohle oddělení, se v posedu člověk cítí tak nějak víc napojen. Sledujete listy stromů ve větru a čas jakoby se zpomalil.

Co tím vším chceme říct? Že ač se rádi utvrzujeme studiemi a statistikami, ona to vlastně vůbec žádná věda není. Příroda je naší součástí, jen jsme se od ní začali postupem času odpojovat tlustými zdmi, podrážkami a ploty. 

A tak vás v Bayaya vyzýváme. Jděte se projít, posnídejte v trávě, dopřejte si víkend na chatě. Zkrátka žijte venku! Žijte v klidu.

Zjistěte s Bayayou víc o tom, jak vám pobyt v přírodě může (z)měnit život. Přímo tady

Chůze provází člověka už od pradávna. S prvními krůčky poznáváme první pocity nezávislosti. Pevným krokem pochodujeme za svobodu a za to, v co věříme. A při vycházce si třídíme myšlenky nebo posilujeme zdraví. Někdy máme ale také tendenci být pohodlní a při každodenním spěchu se nám ven tolik nechce. Co ale všechno chůze znamená pro člověka a proč ji věnovat pozornost každý den. Jinými slovy, proč žít víc venku.

Chodím, tedy jsem. Člověkem

Co člověka dělá člověkem? Jedna z nejčastějších odpovědí by asi zněla, vědomí. Tradice táhnoucí se minimálně od Descarta. Můžu pochybovat o všem, ale o tom, že já – mysl, která pochybuje – existuji, nikdy. Mé tělo oproti tomu může být pouhou iluzí.

Ovšem dnes už existují vědecké pohledy, které naznačují, že to, co nás dělá člověkem a to, čím se odlišujeme od zvířat, je naše vzpřímená chůze.

První kroky po dvou jsou milníkem v evoluci člověka. Díky nim jsme získali volné ruce. S těmi můžeme vyrábět nástroje a tvořit. A tím pádem i rozvíjet svou inteligenci.

Inteligentní mozky už sice máme, ovšem pozitivní potenciál má pro naše životy chůze i dál. Proč správný Bayaya nepodceňuje chůzi ani dnes?

Utřiďte si myšlenky a najděte svou cestu

Všimli jste si někdy, že při chůzi se vám lépe myslí a povídá? Mezi sociálními vědci nebo novináři je to poměrně známá technika. Pokud se informátor ne a ne rozmluvit, vezměte ho na procházku. Rozhovor začne proudit jakoby mimochodem.

Tohle věděli už antičtí filosofové. Platón a Aristoteles údajně chodívali olivovými háji Athén a vedli dlouhé dialogy se svými žáky. Vladaři a šlechta se zase procházeli v zahradách a určovali směr politik, spřádali intriky a prožívali tajné milostné příběhy.

Jednou větou: pokud se potřebujete nad něčím zamyslet, zkuste zajít na procházku.

„Dokončil jsem před měsícem práva a říkal jsem si, že se tady rozhodnu, jestli půjdu do advokacie nebo bych chtěl být spíš soudce…” Takových příběhů jako je ten Marcusův, uslyšíte na Camino de Santiago – asi nejznámější poutní cestě v Evropě – nespočet. Stovky let lidé hledají odpovědi na otázky, které je trápí, nebo směr k rozhodnutí, které musí udělat, na cestě.

Nemusíte ale chodit zrovna 260 km a postavit se před obrovskou katedrálu v Santiagu de Compostela, abyste došli ke svému malému-velkému prozření. Dost možná stačí vyrazit na čerstvý vzduch kousek za barák.

Foto: Pexels, Tobi

Zklidněte mysl s rytmem přírody

„Musím si jít pročistit hlavu,” fráze, kterou jste určitě někdy slyšeli nebo sami vyslovili. A obzor v tu chvíli dost možná nebyl zalitý růžovými obláčky.

Jakmile ale vyjdete ze dveří a uděláte první krok, začne se do těla nenápadné vlévat klid. Ne náhodou se lidé ze svých trápení chodí vychodit.

Tento instinkt podporují svými zjištěními i nejrůznější vědecké studie. Už po 10 minutách chůze se prý snižuje pocit úzkosti a 60 minutová procházka zase mírní aktivitu těch oblastí mozku, které souvisejí se stresem. Ale pozor! Tady nám prý pouhý pohyb samotný nepomůžu, musí to být procházka v přírodě. Pro městské prostředí zůstala podle studie aktivita této části mozku u lidí účastnících se experimentu stejná.

Vyšlapejte si cestičku ke zdraví

10.000 kroků je číslo, které jste dost možná někde slyšeli jako metu k dosažení. Po internetu už ale koluje spousta článků, které vám řeknou, že je to mýtus.

V běžném fungování není třeba chodit k řešení tak daleko. Některé zdroje uvádějí, že velkou parádu uděláte už s přibližně 30 minuty chůze denně.

Někdy ale ani takové minimum nesplníme. Jak upozorňuje ve svém článku výzkumník Ian Roberts, ještě třeba Napoleonova armáda v 19. století pochodovala z Paříže až do Moskvy a zase zpátky. Průměrná denní délka chůze podle něj odráží míru užívání dopravních prostředků. Obrat ve 20. století sám označuje jako „velkou dopravní pandemií”.

A opravdu, když se nad tím zamyslíme, i k malému přesunu použijeme raději autobus nebo rovnou auto. A co třeba takové elektrické koloběžky, které jsou ve městech stále populárnější. Naší snahou je zrychlit. Dostat se dál. Ale, kde bychom byli bez chůze?

Cestovatelka Monika Benešová ve své knize Moje pacifická hřebenovka vypráví, jak šla na trail známý zejména díky knize a filmu Divočina hledat cestu ze svých psychických i vážných zdravotních problémů. Ve stovkách kilometrech v nohách je zcela zřejmě velká síla. Ale najdete ji i v pár krocích. Foto: Pexels, PNW Production

Ujít půlhodinku denně zvládneme snad opravdu každý. Projděte se jednu nebo dvě stanice pěšky, vyšlápněte schody místo výtahu nebo se běžte s kamarády místo posezení v kavárně projít. Jestliže bydlíte blízko lesa nebo parku, pak je volba jasná.

A co nás podle odborníků čeká za odměnu?

Pravidelnou chůzí přispíváme k snížení rizika infarktu, cukrovky nebo osteoporózy. Každodenní chůze prý také nastartuje metabolismus a předchází ztrátě svalové hmoty. Podle některých výzkumů zase díky chůzi naše tělo dokáže zvýšit počet imunitních buněk, kterými napadá škodlivé patogeny, a tím snižovat riziko onemocnění infekčními chorobami.

A kdyby těch plusů nebylo málo. Tak další výzkumy zase naznačují, že lidé, kteří se denně věnují chůzí, spí déle a jejich spánek je kvalitnější.

Přitom taková blbost. Chtělo by se říct. :-)

Zjistěte s Bayayou víc o tom, jak vám pobyt v přírodě může (z)měnit život. Přímo tady

Hledáte-li kus neporušené přírody s vlastním lesem, pramenem i rybníčkem, tak můžete začít slavit. Našli jste ho! Nádherné místo do 99 minut od Prahy, na hranici Českého lesa, kousek od Tachova.